Registrace | Zapomenuté heslo

Vrcholový sport u dětí, jeho klady a zápory




02. 05. 2014

Hokej, gymnastika, krasobruslení, tenis. Sporty, kterým se dnes leckdy věnují už čtyřleté děti. Většinou proto, že si jejich rodiče představují, že z nich ve dvaceti budou úspěšní sportovci, kteří se sportem budou živit.

Nejčastěji v ČR předškolní děti začínají závodně s hokejem. Údajně proto, že když se děti ve třech nebo čtyřech letech nenaučí bruslit, později už tento handicap nedoženou a nikdy se z nich nestanou špičkoví hráči. Výkonnost ale stoupá ve všech sportovních odvětvích. Pokud se má někdy malý sportovec dostat na špičku, je potřeba, aby začal v mnohem nižším věku, než tomu bylo dřív. Je ale vrcholový sport pro dětský organismus vhodný?

Co říkají dětskému vrcholovému sportu zdravotní odborníci? Dětská lékařka Parvine Gricová se domnívá, že pro malé sportovce je důležité vyčlenit dostatek času na regeneraci a odpočinek: "Ideální je začít s vrcholovým sportem co nejpozději, tedy například kolem desátého roku věku. Předškolní věk je skutečně hodně brzy. Fyzická zátěž by měla být pokud možno co nejvšestrannější. Vhodnější jsou v tomto směru sporty, které se do určitého věku soustředí na rozvoj všeobecné pohybové přípravy – například atletika. Ze zdravotního hlediska je pro děti velmi zatěžující, když trénují každý den. Rodiče sportujících dětí by také měli dbát na dostatek odpočinku a na kvalitní výživu – dětské tělo v růstu potřebuje dostatek bílkovin a u dětských sportovců to platí dvojnásob.“

Nesporné je, že závodně provozovaný sport naučí děti disciplíně a utuží jejich vůli. Na většině tréninků se zkrátka poslouchat musí a pokyny trenéra se plní bez odmlouvání. Pro psychicky méně odolné děti ale mohou tréninky a sportovní soutěže představovat značnou míru stresu a případné psychické následky si mohou děti nést až do dospělosti. Z pohledu fyzického zdraví je nutné si přiznat, že většina sportů, pokud je děti provozují na závodní nebo vrcholové úrovni, představuje jednostrannou zátěž. Tělo opakuje dokola podobné pohyby, posilují se stejné svalové skupiny. To může vést až k rozvoji chronického poškození pohybového aparátu. V případě vrcholového sportu tedy určitě neplatí heslo “sportem ku zdraví.“ Naopak, pokud se zdravotní důsledky vrcholového sport u dětí podcení, může takový sport v krajním případě vést k trvalému zdravotnímu poškození.   





Čtěte také
Partneři

AeskuLab-sam

doctorum