Registrace | Zapomenuté heslo

Proč neučit děti chodit? Naučí se to samy




03. 12. 2014

Asi každý rodič je pyšný, když jeho dítě zvládne první krůčky. Někteří se proto dětem snaží všemožně pomáhat a pak se chlubí, v jak útlém věku se jejich ratolest naučila chodit. Řada lékařů ale říká, že nejlépe dítěti pomůžete tím, že mu vůbec pomáhat nebudete. Čeho byste se měli vyvarovat, když se dítě učí chodit a proč? 

Nejčastěji se rodiče snaží dětem při chůzi pomáhat tím, že je vodí za ruce. Hodně lidí se totiž domnívá, že tím vývoj dětských schopností urychlí a dítě začne chodit dřív, než kdyby mu nepomáhali. To ale není pravda. Pokud dítě držíte za obě ruce, spíš než aby samo chodilo, tak se do vás zavěsí a reflexně pohybuje nohama, což s opravdovou chůzí nemá až tak moc společného. Navíc při takovém nácviku chůze hodně trpí dětské klouby a páteř je v nepřirozeném prohnutí, a to může mít zdravotní následky.

I v případě, že by se kloubům a páteři dítěte nic nestalo, nemá tato dobře myšlená pomoc kýžený výsledek. Často je to právě naopak. Dítě, které někdo neustále drží za obě ruce a ono tak de facto visí na svém rodiči, se nemá svalově a motoricky kam posunovat, a nástup samostatné chůze se tím zpomaluje. Stejně tak se při učení chůze nedoporučují ani pomůcky typu různých chodítek a popruhů, které mají na rozvoj chůze podobný účinek jako výše zmiňované držení za ruce.

Jak tedy dětem co nejlíp pomáhat při nácviku chůze? Nijak. Děti se samy naučí chodit postupně. Nejdřív lezou, potom si stoupají, chodí okolo nábytku a hledají v něm oporu. A jednoho dne se pustí a chodí. Každé dítě je specifické, proto není potřeba zoufat, pokud váš potomek začne chodit později než jiné stejně staré děti. Nechejte ho zkrátka v klidu lézt a obcházet nábytek, nezasahujte do přirozeného vývoje jeho chůze a ono začne samo chodit tehdy, až na to jeho tělo bude připravené. 





Čtěte také
Partneři

AeskuLab-sam

doctorum